Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Islám a judaismus

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

Konflikty mezi islámem a židovstvím existují ve více rovinách - v rovině náboženské (antijudaismus), etnické (antisemitismus), státní či ideologické (antisionismus). Mnohdy se navzájem podporují a nelze je vždy dobře oddělit od sebe. Nicméně stejně tak není správné je slepě či demagogicky směšovat. (Podle zastánců Izraele je např. antisionismus jen novou formou antisemitismu.)

Je poněkud absurdní spojovat Araby a antisemitismus. Arabové jsou totiž (stejně jako Židé) semité. To ovšem nic nemění na tom, že zdaleka ne všichni muslimové jsou Arabové. Proč se tedy zavedl zrovna pojem "antisemitismus" jako označení nepřátelství k Židům, je otázkou. Příčinami nenávisti mezi etniky se zde nemá smysl zabývat. Je těžké posoudit, zda jsou Židé nenáviděni více než jiná etnika žijící na územích cizích většinových etnik a zda je to kvůli jejich etnicitě nebo spíše ze souvisejících příčin jako je odlišnost kultury apod. Nebylo by bez zajímavosti srovnat jejich osudy např. s osudy Romů. Tak jako tak je ale situace Židů "dostatečně jedinečná", aby bylo těžké dělat nějaké závěry.

  • islam-a-judaismus

Vztah Koránu k Židům je nejednoznačný. Na jedné straně jsou Židé považováni za "lid Knihy" a tudíž mají být tolerováni, na druhou stranu jsou kritizováni, že manipulovali svatými texty a neuvěřili Mohamedovi. Na to pak navazují různé výzvy k zabíjení Židů (a nejen jich). Ty však spíše než s náboženstvím souvisí s tím, že Židé měli z nového náboženství (pochopitelně) strach a usilovali o jeho zničení. Muslimové tedy tyto výzvy považují za dobové, tedy že z nich nelze odvozovat, že by muslimové měli Židy zabíjet obecně, tedy i dnes. Souvisí to také s islámským pojetím spravedlivé války. Obranná válka je spravedlivá, problém je ovšem v tom, co je obrana. Obranou totiž může být také útok na cizí stát, jehož vládce zamezuje šíření islámu. Ale to už odbočuju.

Korán není příliš silný v přesné polemické argumentaci, spíše je plný dogmatických výzev a odkazů na Boží autoritu. Ani o antijudaismu se v něm tedy mnoho nedočteme.

V historii pak nalezneme různé způsoby, jak se muslimové k Židům chovali. Muslimové se rádi chlubí tradicí tolerance vůči Židům. Příkladem je např. Španělsko za vlády islámu. Nenávist je prý (na rozdíl např. od Evropy) záležitost moderních dějin a souvisí zejména se vznikem státu Izrael. Tím se dostáváme k antisionismu.

Mnoho lidí hledá příčiny nenávisti muslimů vůči Židům v iracionalitě, v chudobě, v bohatství (ropě), nevzdělanosti, náboženství, zbabělosti, v propojenosti USA a Izraele a tedy v ropě, v obchodě s terorem apod. Jednou z nejdůležitějších je však nenávist ke státu Izrael. Shrnu teď proislámský pohled na celou situaci. Ať už je pravdivý nebo ne, dává k nenávisti důvody velice racionální.

Židé nemají žádné velké historické, morální či náboženské právo na území Izraele. Historické právo nemají, protože Palestinci žili na území Palestiny srovnatelně dlouho či déle, než sami Židé. Co bysme řekli, kdyby řekněme Irové jako potomci Keltů po nás chtěli naši zem, protože ji obývali jejich předkové (či jejich příbuzní)? Od doby, kdy Římané vyhnali Židy z jejich země a posměšně ji přejmenovali na Palestinu (na "počest" Filištínů, jedněch z nepřítel Židů), tvořili Židé v Palestině malou menšinu. Morální právo nemají, protože zemi získali invazí. Náboženské právo neexistuje. To by si každý mohl založit náboženství jaké chce a požadovat pro sebe území.

Nakonec muslimové si dělají určité náboženské nároky na Jeruzalém, protože jej na základě verše 17,1 ("Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý.") považují za místo, kde kam byl Mohamed přenesen a odkud byl (dočasně, na návštěvu) vzat na nebe. (Posvátná mešita = Kaaba, mešita nejvzdálenější = Jeruzalém. Muslimové se zpočátku klaněli směrem k Jeruzalému, až později ke Kaabě.) Celý příběh (či legenda), kterému se říká "Noční cesta" nebo "Isra a Miraj" (cesta do Jeruzaléma, na vrchol al-Aksá a výstup na nebesa) je pak podrobně rozveden v (původních islámských) Mohamedových životopisech.

Sionismus byl a je zločinná ideologie. Sionisté měli důslednou strategii, neváhali použít všech nástrojů, aby dosáhli svého cíle: lži, nespravedlnost, násilí. Nesionističtí imigranti se proti sionismu nepostavili, mají tedy též část viny. Sionisté lhali, když říkali, že jim nejde o vznik židovského státu. Lhali, když tvrdili, že židovská imigrace pomůže dostat zemi na vyšší civilizační úroveň - tedy, že prospěch budou mít i Palestinci. Místo toho ovšem nežidům nedovolovali pracovat na "židovské půdě". Zneužili nespravedlivých vlastnických poměrů vzniklých za Osmanské říše, kdy země nepřipadla těm, kteří ji obdělávali, ale těm, kteří měli dost vlivu, aby si její vlastnictví zařídili. Jakmile měli dost síly, používali terorismu proti Palestincům (masakr v Dár al-Jásín (Deir Yassin)), Britům (vyhození do povětří hotelu Král David) i zástupcům OSN (atentát na hraběte Bernadotta). Vždy využívali mocenského vakua k posílení svých pozic.

Holocaust a Evropský antisemitismus není omluvou pro vznik státu Izrael. Evropské problémy by měli řešit Evropané na úkor Evropanů, ne přenášet je na bedra Palestinců. Sionisté aktivně bránili emigrovat Židům z Evropy jinam než do Izraele (např. do USA). Zajímavá je rovněř historie iráckých Židů. Je to dosud nedořešený případ. Postavení Židů se zhoršilo, dokonce se objevil bombový útok. Pak ale podle všeho převzali iniciativu sionisté a pomocí dalších bombových útoků na Židy (!) dosáhli jejich zastrašení a následně emigrace do Izraele. Ultraortodoxní židé Izrael neuznávají z náboženských důvodů. Považují jeho vznik za rouhání, protivení se Boží vůli.

Izrael nikdy nebyl ohrožen ve své existenci. Vojensky měl vždy vůči svým sousedům značnou převahu. Vpád arabských vojsk těsně po vzniku Izraele tedy nebyl zbabělý útok, ale zoufalá obrana terorizovaných Palestinců. Arabští sousedé sice vyhlašovali, že Izrael zničí, ale bylo to jen chvástání. Bylo naopak zcela v zájmu sionismu vyvolávat a udržovat války, protože to umožňovalo územní expanzi salámovou metodou (kousek po kousku). Za války lze totiž ospravedlnit ledacos.

Problém nebyl ze strany islámu náboženský. Organizace pro osvobození Palestiny byla sekulární. Nábožensky motivovaný terorismus si Izrael vypěstoval sám. Dá se říci, že problém metastázoval do náboženství. Teď už ovšem není cesty zpět. Stejně jako má islám své fundamentalisty, mají je i židé - v absolutních číslech je jich nepochybně méně, jak je to ale s procentuálním zastoupením?

Izraelské mírové návrhy jsou vždy konstruovány tak, aby legalizovaly další územní expanzi, a tudíž bylo jisté, že je druhá strana nepřijme. Mezitím probíhá násilí na Palestincích, budování osad na okupovaných územích. Přesto jsou to Palestinci, kdo je pokládan za odmítače míru.

zdroj:http://humble.sweb.cz/islam.htm

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře