24. dubna 2019 bylo 104. výročí arménské genocidy spáchané osmanským Tureckem. Tento den roku 1915 byli v Konstantinopoli zatčeni arménští intelektuálové a lídři arménské komunity a později zavražděni. Celkový počet obětí z řad Arménů se odhaduje na jeden až jeden a půl milionu.
Od té doby turecké úřady agresivně popírají nejen to, že se genocida vůbec odehrála, ale i to, že se na ní Turci podíleli, a trestají ty, kteří se odváží tvrdit opak.
Turecký institut historie, financovaný vládou, nedávno oznámil, že připravuje zveřejnění 25 svazků "vyvracejících účast Turecka" na arménské genocidě. Turecký institut historie natočil krátký dokumentární film - "Arménské povstání proti osmanskému státu, terorismus a propaganda" - tvrdící, že Arméni rozpoutali "násilí" proti muslimům v roce 1915, a Turci reagovali jejich "přemístěním a přesídlením". Výsledkem podle dokumentu bylo, že arménská diaspora rozšířila "lži o takzvané arménské genocidě."
Kromě pokračujícího popírání genocidy tureckou vládou se také mnoho Turků snaží odstranit všechny pozůstatky arménského náboženství a kultury.
Fungující arménské kostely v Istanbulu - kterých je jen pár - byly několikrát poničeny. Například v únoru 2019 byl kostel Surp Hreshdagabed v istanbulské čtvrti Balat posprejován varováním: "Je s váma konec."
V loňském roce byl na kostel Surp Takavor v Istanbulu nasprejován vzkaz: "Tady jsme doma MY!"
V roce 2016 byla arménská škola Bomonti Mkhitarian School posprejována výzvami k "pronásledování Arménů".
Opuštěné arménské kostely, jejichž věřící byli zavražděni nebo násilně deportováni během genocidy, se mezitím často stávají kořistí "lovců pokladů". Někteří z těchto "lovců pokladů" se při rabování církevního majetku a rozkopávání hřbitovůdokonce sami filmují, a sdílejí své nahrávky na sociálních sítích, kde se chlubí svým hledáním zlata a jiných cenností. Jeden historický arménský kostel v Kars byl jejich cílem tak často, že se část jeho zdí zhroutila.
Členové sboru arménského Apoštolského kostela Surp Giragos v Diyarbakiru – jejichž kostel byl poškozen v důsledku střetů mezi tureckou armádou a kurdskými ozbrojenci před pěti lety, a od té doby není veřejně přístupný - oslavili letos Velikonoce v kavárně.
V únoru byl zničen dům, v němž zřejmě bydlel zesnulý arménský básník Yeğişe Çarents, který žil v Karsu. Podle novin Agos postihl mnoho dalších domů v oblasti stejný osud. Lidé se domnívají, že demolice byly provedeny magistrátem města Kars nebo provinční vládou.
Současný počet členů arménské komunity v Turecku dosahuje přibližně 60 000 - a v důsledku "napjaté politické atmosféry a násilí" v zemi se stále zmenšuje. Jeden Armén, který se přestěhoval i se svojí rodinou z Turecka do Evropy, agentuře Agosřekl:
"Chtěli jsme, aby naše dítě žilo v civilizovanějších podmínkách. V Turecku není již nejméně pět generací klid. Turecko nedokáže dosáhnout "úrovně moderní civilizace" a zdá se, že toho nebude schopno ani v příštích 30 letech."
Pokračování v popírání arménské genocidy, zejména v době, kdy jsou křesťané po celém světě pronásledováni a masakrováni, přispívá k tomu, že Turecko zůstává zaostalé a necivilizované. A takové zemi se zřejmě nepodaří naplnit své ambice a stát se součástí moderní Evropy. Nezaslouží si to.
Jak nedávno řekl arménský premiér Nikol Pashinyan:
"Nepohlížíme na uznání arménské genocidy v kontextu čistě arménsko-tureckých vztahů. Pohlížíme na ni v kontextu toho, že chceme předejít dalším genocidám kdekoliv na světě a zajistit globální bezpečnost. Je zřejmé, že uznání a odsouzení každé genocidy je nejúčinnějším nástrojem pro to, abychom předešli dalším genocidám."
Uzay Bulut je novinářka narozená a vychovaná jako muslimka v Turecku. V současné době žije ve Washingtonu D.C.
zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/14397/turecko-armeni-jsou-napadani
