Osvícený emír zasahuje

Podrobnosti

ze světa / Asie a Pacifik|

19. listopad 2009|

TEN|

6076 x

Vláda Tádžikistánu, horské země sousedící s Čínou, Afghánistánem i Uzbekistánem, sepisuje již několik měsíců dluhy jednotlivých farmářů, pěstitelů bavlny a jejich rodin. V minulých letech si totiž řada zemědělců byla nucena vypůjčit od místních bank nebo i investičních skupin, aby pokryla rostoucí náklady na paliva, otop, vybavení a služby, nebo i platby za elektřinu z vodního díla Sanktuda.

Některé kraje jako Bochtarský nebo Vachšský postupují iniciativně, a dluhy pěstitelů a zemědělců sepisují dříve, než je dán pokyn z ústředí, tedy z hlavního města Dušanbe. Prezident země, a absolutní diktátor, pan Emomali Rachmon vydal totiž 30. května prezidentské nařízení, ferman nebo chcete-li ukaz, podle něhož tádžický stát formou záruk a plateb uhradí bankám i jiným dluhy Tádžiků, které vznikly do 1. ledna 2008. Organizací byla pověřena národní banka a celá akce bude stát letos 548 milionů dolarů, napřesrok další čtvrtmiliardu dolarů. Prezident Rachmon (původně Rachmonov) zcela vyloučil možnost, že by hrdým Tádžikům mohla být kdy exekuována úroda nebo majetek, a rozhodl se umořit dluhy vlastně všech obyvatel země.

Anulace dluhů je nesmírně populární. Obyvatelé si půjčovali v sommoni, místní měně, ale věřitelé dostanou platby, úrok i pokuty v dolarech. I když -- právě 18. listopadu vedl prezident poradu svého týmu a geologů, protože tádžická naleziště oplývají i zlatem, a sommoni může být nakonec žádanou subregionální měnou.

Dnes země téměř monokulturně pěstuje bavlnu na vývoz. V polovině 80. let exportovala ropu a plyn (dnes těží sotva desetinu původního množství), nicméně informační zdroj uvedl, že netěžené zásoby plynu čítají 863 miliard kubíků plynu. Země, která v minulém desetiletí prošla občanskou válkou, v níž žijí uprchlí Uzbeci a Afghánci, se jen postupně staví na nohy a Rachmon se po vzoru ostatních (Nazarbajev a spol.) snaží stylizovat do role úspěšného levicového diktátora, nebo spíše emíra, s ohledem na dominanci islámu. Přestože si Američané zatím nedovolí proti němu vystoupit (potřebují zásobovací trasu přes horský terén), jednou ho jistě budou tepat za nesvobodu tádžických bloggerů (jako kritizují Kubánce), aniž by je příliš zajímalo to ostatní, co zpravidla působí „jejich lidé", řečeno s Grahamem Greenem (vraždy v Hondurasu mají ve většině na svědomí v USA cvičení policisté a vojáci).

Tádžické oddlužení je civilizované. Poněkud jiná je pozice věřitele nebo exekutora v muslimské Nigérii. Nigerijci exekutora chytí, svážou mu ruce za zády, na krk mu dají pneumatiku politou benzínem, a zapálí ji. Přirozeně tak činí poblíž tržišť, aby se i ostatní obyvatelé potěšili pohledem. Po krátkém období, kdy tato složka zažila rozvoj, nastal absolutní nezájem exekutorů, cokoli vymáhat. Zatím nejsou zprávy o tom, že by se zdejší, čeští exekutoři, chystali svým těžce zkoušeným nigerijským kolegům vypomoci. I když dlužníci by se na jejich stáže rádi složili, pokud už nemohou užívat Rachmonova dobrodiní  jako Tádžikové - totiž žít, díky vládci, bez dluhů.

 

Komentáře