Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Léta pod vládou islamismu jako historická lekce

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Generace mého otce žila v Íránu v prostředí, ve kterém se klérem ovládaná Islamistická strana mazaně vykreslovala jako neškodná síla podporující lidi a nezajímající se o moc. Před revolucí tak jen málokoho v Íránu napadlo, že by Chomejního strana byla schopna páchat takové krutosti, jakých se dopouští nyní, nebo že by měla takový neutuchající hlad po moci. Místo toho v té době převažovalo mínění, že je země na hladké cestě k demokracii a nikdo neočekával, že by se někdy mohla vrátit zpět do období barbarství. Dokonce i tehdejší americký prezident Jimmy Carter vnímal Chomejního jako dobrého a zbožného svatého muže.

Íránci se těmto novým zákonům nepodrobili a povstali. Toto povstání se setkalo s odpovědí ve formě mučení, znásilňování a zabíjení. Tváří v tvář režimu dychtícímu smést každého, kdo se opováží odporovat, neměli lidé jinou volbu, než se vzdát. Každodenní činnosti jednotlivce se dostaly pod pečlivý dohled islamistů.

Mnozí si stále myslí, že není možné, aby se něco takového stalo v jejich zemi. Nechápou, že Irán je přesným příkladem, jak úspěšné takové pečlivě plánované uchvácení moci může být. Islamisté v ostatních zemích, včetně Západu používají na cestě k uchopení moci ty samé techniky. Až do okamžiku, kdy se probudíte zbaveni práv, v kultuře strachu a bez naděje, že budete žít svobodně nebo že se jen dočkáte dalšího dne, je to nenápadný a sotva patrný proces.

  • leta-pod-vladou-islamismu-jako-historicka-lekce
  • leta-pod-vladou-islamismu-jako-historicka-lekce

Mojí generaci – první vyrůstající po nástupu islamismu k moci, se v Íránu říká "spálená generace" (persky Nasl-e sukhteh). To jméno jsme si vysloužili, protože jsme museli snášet brutalitu islamistického a teokratického režimu od narození až do dospělosti. Tato brutalita zahrnovala nemilosrdnou snahu režimu ustavit svou moc pomocí masových poprav, uplatňování barbarských a omezujících zákonů, vymývání mozků dětem a indoktrinace mladé generace extremistickou ideologií prostřednictvím základních školuniverzitstátem kontrolovaných médií, imámů, místních mešit a sloganů jako "Smrt Americe" a "Smrt Izraeli".

Došlo k segregaci mužů a žen. Běžné aktivity teenagerů – ve většině světa považované za zcela neškodné - byly zakázány. Jakákoli forma zábavy, včetně poslouchání hudby, tancování, popíjení, randění, účasti nezahalených žen na šachovém šampionátu nebo návštěv ženského publika na fotbalových zápasech či jiných sportovních utkáních, ve kterých hrají muži, byla zapovězena. Cokoli, co vás mohlo rozesmát a dát vám naději, bylo pravděpodobně protiprávní. Co jste si mohli vzít na sebe, s kým jste mohli mluvit, co jste mohli poslouchat a jestli se modlíte nebo postíte během Ramadánu – i ty nejosobnější a nejsoukromější věci se staly předmětem vměšování režimních sil.

Hlavním cílem těchto restrikcí a intenzivní kontroly lidí, zejména mládeže, bylo šíření islamistické agendy doma i v zahraničí. Tyto zákony byly vynucoványpomocí krutých a násilných trestů jako je veřejné bičování, spolu s hrozbou ještě strašnějších následků včetně kamenování, sekání končetin a veřejných poprav oběšením. Moje generace vyrůstala v atmosféře hrůzy. Zatímco se zbytek světa modernizoval a rozvíjel, my jsme museli zápolit s dalšími islamistickými zákony a omezeními, které bylo nemožné dodržovat.

Moje generace vyrůstající v Íránu by měla být pro Západ lekcí. Téměř všechny země (ale i nestátní aktéři) sílu islamistů podcenily a přehlížely varovné signály. Nikdo nevěřil, že by mohlo dojít k tak masivní změně. Mnozí podcenili, jakých zločinů jsou islamisté schopni, aby si udrželi moc, když se jí jednou chopili. Ti i dnes dokazují, že krutost a nehumánnost, kterou jsou ochotni použít proto, aby se udrželi u moci, nezná mezí – ať už jde o hromadné popravypopravy dětí a těhotných žen, kamenovánísekání končetin, veřejné věšeníbičovánímučenínebo znásilňování.


Generace mého otce žila v Íránu v prostředí, ve kterém se klérem ovládaná Islamistická strana mazaně vykreslovala jako neškodná síla podporující lidi a nezajímající se o moc. Před revolucí tak jen málokoho v Íránu napadlo, že by Chomejního strana byla schopna páchat takové krutosti, jakých se dopouští nyní, nebo že by měla takový neutuchající hlad po moci.Mnozí podcenili strategii sladkých frází, kterou islamisté po desetiletí používali, aby uchopili moc. Radikální skupina ajatolláha Chomejního oklamala mnoho Íránců i mezinárodní komunitu, kteří uvěřili, že to jsou mírumilovní a zbožní lidé. Pravda vyšla najevo, až když moc získali. To už ale bylo příliš pozdě, aby šlo zabránit jejímu zneužití, které následovalo.

Místo toho v té době převažovalo mínění, že je země na hladké cestě k demokracii a nikdo neočekával, že by se někdy mohla vrátit zpět do období barbarství. Dokonce i tehdejší americký prezident Jimmy Carter vnímal Chomejního jako dobrého a zbožného svatého muže. Podle aktuálně odtajněných dokumentů Carterova administrativa dokonce dláždila cestu pro Chomejního návrat do Íránu. Mnoho mezinárodně uznávaných badatelů, jako Michel Foucault, mělo o islámské revoluci vysoké mínění. Foucaultův zápal je vidět v jeho článcích napsaných pro evropské noviny těsně před revolucí i po ní.

Islamisté se vykreslovali jako vůdci lidu, zbožní a mírumilovní. Ale ve chvíli, kdy se dostali nahoru, tak rozpoutali peklo. Jakmile měli zemi pod svojí kontrolou, přehodili výhybku směrem k jednomu z nejbezohlednějších režimů v dějinách. V okamžiku, kdy uchopili moc, odhalili svoji pravou tvář. V tu chvíli však již nebylo cesty zpět.

Mnoho lidí bylo popraveno jednoduše proto, že vyjádřili svůj názor. Mnoho jich také zemřelo za údajné zločiny, kterých se nikdy nedopustili. Islámské právo šaría vládnoucí šíitské strany dopadlo na každého. Ženy byly přinuceny nosit hidžáb a byly zbaveny svých práv. Bez svolení svých mužů již nemohly opustit zemi, ani vykonávat žádné povolání. Svědectví ženy u soudu má podle práva šaría jen poloviční hodnotu svědectví muže. Ženy nejsou připuštěny k určitým oblastem vzdělávání a k určitým povoláním – nemohou se například stát soudcem. Mají zakázáno navštěvovat sportovní stadiony nebo sledovat mužské sporty. Ženy dědí jen polovinu toho, co jejich bratři nebo ostatní mužští příbuzní.

Hodně lidí bylo v šoku, že se takových věcí dopouští politická strana, která hovořila o náboženství míru. Íránci se nicméně těmto novým zákonům nepodrobili a povstali. Jejich povstání se setkalo s odpovědí ve formě mučení, znásilňování a zabíjení. Tváří v tvář režimu dychtícímu smést každého, kdo se opováží odporovat, neměli lidé jinou volbu, než se vzdát. Každodenní činnosti jednotlivce se dostaly pod pečlivý dohled islamistů.

Během čtyř měsíců bylo popraveno přibližně 30 000 politických vězňů jednoduše proto, že byli podezřelí z loajality k anti-teokratickým skupinám odporu, hlavně k PMOI, přičemž tyto incidenty byly médii převážně ignorovány.

Toto je pouze několik příkladů islamistických zvěrstev, která postihla kdysi prosperující a modernizující se zemi. Informace o jejich zločinech proti lidskosti by naplnily řadu knih. Jakkoli to vypadá strašně, je třeba pochopit, že realita je ještě mnohem horší. Íránská islámská republika se podle organizace Human Rights Watch stala světovým lídrem, pokud jde o dětské popravy. Zákonný věk pro sňatek dívek byl snížen na 9 let. Ženy potřebují ke sňatku souhlas rodičů, a naopak proti jejich rozhodnutí provdat je, nemohou nic namítat.

Může být těžké uvěřit, že se taková vražedná síla mohla dostat k moci tak snadno a rychle. Je důležité si uvědomit, že islamisté a jejich podporovatelé pracovali ve společnosti skrytě po desetiletí, aby oklamali lidi a dosáhli svého cíle. V Íránu šlo o pečlivě plánovaný převrat, který nikdo nepředvídal. Nesmíme podceňovat skutečnost, že islamisté ve snaze získat kontrolu nad společností dokážou být velmi trpěliví.

Mnoho lidí si i po přečtení všech těchto informací bude myslet, že v jejich zemi by se to stát nemohlo. Nechápou, že Írán je přesným příkladem, jak úspěšné takové pečlivě plánované uchvácení moci může být.

Islamisté v ostatních zemích, včetně Západu, vidí tuto vypočítavou strategii a na své cestě k uchvácení moci používají ty samé techniky. Až do okamžiku, kdy se probudíte zbaveni práv, v kultuře strachu a bez naděje, že budete žít svobodně nebo že se jen dočkáte dalšího dne, je to nenápadný a sotva patrný proces.

A tito islamisté, které skoro všichni brali na lehkou váhu, nejen, že jsou u moci již téměř čtyřicet let, ale dokonce se svojí útočnou ideologií expandovali za hranice a dosáhli světového prvenství jako sponzor terorismu a jeho hlavní vykonavatel.

To je historická lekce, kterou si západní a neislamistické země nemohou dovolit ignorovat. Ale ta lekce není jen o historii – je o tom, co se může stát kdykoli v kterékoli zemi. Je o tom, co se nám před očima děje právě teď – ve východní Asii, Kanadě, Jižní Americe i Evropě. Jedinou obranou je, včas hrozbu rozpoznat a čelit jí dříve, než zláká vaše politiky. Jakmile jim začne jít víc o jejich vlastní popularitu u voličů než o budoucnost země, k jejímuž vedení byli zvoleni, jste vyřízení. Jakmile přestanou být volby svobodné, bude se zvyšovat kontrola státu nad každým aspektem vašeho života a zničí jakoukoli budoucnost, jíž jste si plánovali, a obrátí zemi, kterou jste milovali, v ruiny.

Dr. Majid Rafizadeh, je obchodní stratég a poradce, absolvent Harvardu, badatel, politolog, člen představenstva Harvard International Review a prezident Mezinárodní americké rady pro Blízký východ (International American Council on the Middle East). Jeautorem několika knih o islámu a americké zahraniční politice. Můžete jej kontaktovat na adrese  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Překlad původního textu: History Lessons from Years Under Islamism
Překlad: Kryštof Čermák

zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/12023/islam-historicke-lekce

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře