Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Afghánistán očima bývalého ředitele ISI

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • gul-hamid
Jde o klasického (anti)hrdinu studené války. V letech 1987-1989 šéfoval pákistánské zpravodajské službě ISI, která se spolu se CIA angažovala ve výcviku a podpoře islámských mudžahedínů v boji proti sovětské okupaci Afghánistánu.

Navzdory faktu, že se ho americká vláda pokusila v roce 2008 umístit na seznam mezinárodních teroristů, by jeho pohled neměl  zapadnout. Na světě totiž není moc lidí, kteří by disponovali tak silnými informacemi a vazbami na všechny aktéry afghánského konfliktu. Hamid Gul poskytl interview televizi Al-Džazíra.

 

Nedávno jste prohlásil, že „budoucností Afghánistánu je Taliban, Američané jsou naopak jeho minulostí". Není to trochu přitažené za vlasy?

Američané jsou poraženi. Není to nezbytně proto, že by jejich vojenská síla a moc byly oslabeny. Je tomu tak především kvůli tomu, že jejich vlastní lidé jsou unaveni a otráveni afghánským angažmá. V současnosti jsou vyčerpáni a únava představuje pro národ tu největší hrozbu. Neexistuje cesta, kterou by Američané v Afghánistánu mohli pokračovat.


Mohlo by to vést k tomu, že by Karzáího vláda byla svržena?

Karzaího dny jsou sečteny. V současnosti bojuje o život. Říkají mu, že koncem roku bude muset převzít odpovědnost za bezpečnost v zemi. Ale jaké mu k tomu připravují podmínky? Žádné. V podstatě pouze roste počet civilních obětí, který citelně oslabuje jeho pozici.


Někteří lidé v Afghánistánu věří, že rozsah civilních obětí posiluje proces obrody Talibanu.

Je to složitější. Ačkoli civilní oběti udělaly z Talibanu populární hnutí - kolem 80 % lidí ho podporuje, tak lidé jsou především znechuceni korupcí. Jsou znechuceni vlivem „warlordů" a drogových baronů, jsou znechuceni pokračující americkou okupací.

Pokud by intervence měla omezený rámec - přijít a po odvedené práci vypadnout, situace by byla jiná. Ale Američané tak nekonali. Pokud chtěli rozptýlit Al-Kajdu, měli šanci po úspěšném prvním roce, ale pak měli odejít. Američané tak v zemi působili na základě zrady svých původních úmyslů. Až prezident Obama přišel a začal hovořit o stažení.
Koncem prosince Obama oznámil, že se Spojené státy stáhnou z Afghánistánu. Hillary Clintonová řekla to samé, ale přeci jen je zde rozdíl. Na jednu stranu říkají „Nejsme tady proto, abychom tu zůstali". Na druhou stranu se snaží podpořit a vystavět afghánskou armádu.

Nicméně oni nedávají peníze na výstavbu armády: tato suma činí pouze 140 milionů dolarů. Srovnejte to s tím, kolik stojí jeden americký voják v Afghánistánu ročně - 1 milion dolarů. Nyní mají k dispozici kolem 68 000 vojáků. V současnosti USA stojí jen pouhé vydržování takové armády 65 miliard dolarů. Dalších 30 000 vojáků má dorazit, takže náklady za armádu v cizí zemi do budoucna dosáhnou 100 miliard dolarů.

Spojené státy jsou těžce zadluženým národem, takže jak si to vlastně mohou dovolit? Kolem 57 procent amerických občanů uvádí, že jsou proti válce a chtěli by mít své „chlapce" zpět doma. Problémem Američanů  je, že se nedokážou vyrovnat s vlastními ztrátami. Aby tyto ztráty vyvážili, začali spolupracovat s podnikatelským sektorem - v Afghánistánu je dnes kolem 104 000 bezpečnostních agentů.

Co to znamená? Ve chvíli, kdy nemůže být rozmístěna regulérní armáda, nastupují žoldáci? Už jsme viděli, co tato nájemní vojska dokázala v Iráku. Američané jsou však tomuto řešení více a více nakloněni: neboť jejich armáda nemůže trpět oběťmi. Najímají žoldáky nejen z domova, ale i z místní populace.

Pokud uvěříme, že žoldácká armáda může vyhrávat války a zasahovat do politiky, půjde o velmi nebezpečný trend. Ve výsledku by to znamenalo, že ten, kdo má více peněz, si může najmout více žoldáků a tím pádem vyhrát víc válek, získat více území...


S ohledem na Vámi řečené, jak si myslíte, že dopadne poslední NATO ofenzíva proti Talibanu?

Nebude to fungovat. Myslím, že účel celé akce je skryt v domácí politice. Říkají, že chrání civilní obyvatele, ale zároveň je vyhánějí z jejich domovů, a to vše za velmi krutých klimatických podmínek - země je vystavena ledovým větrům vanoucím ze střední Asie. V důsledku takové operace jsou lidé nevyhnutelně vytlačeni a jejich pole zůstávají opuštěná. Opravdu nevím, co Američané v téhle situaci sledují.

Je zde mnoho nejednoznačností ohledně jejich politických cílů. Každý vojenský konflikt musí mít politický účel. Já zde však žádný takový účel nevidím.


Ze strategického pohledu fungovalo zapojení Pákistánu v Afghánistánu vždy jako prostředek zastrašení Indie. Ale nyní, když Pákistán disponuje jadernými zbraněmi, je pro Islámábád Afghánistán pořád důležitý?

Chceme přátelský Afghánistán. Víme však, že s námi Indie nehraje čistou hru. Jen tak mimochodem, pákistánský Taliban a jeho pokračující útoky jsou sponzorovány Mosadem a indickou zpravodajskou službou. Mosad je v Pákistánu velmi aktivní a poskytuje Indům rady a technické zázemí. V tomto ohledu potřebuje mít Pákistán krytá záda, žádná země nedokáže bojovat na dvou frontách.

Takže ne, není to účel našeho angažmá v Afghánistánu.


Ovlivňuje nějak bezpečnost Pákistánu neúspěšná snaha o stabilizaci sousedního Afghánistánu?

Ano, samozřejmě. Loutková vláda v Kábulu nemá na špatnou situaci v zemi vliv. Skutečnou příčinou sporů je okupace Afghánistánu Američany. Afghánistán by se mohl znovu obrodit s pomocí arabských zemí, které by tam přišly nějaký čas po stažení amerických jednotek.

Vzhledem k tomu, že Obama oznámil, že se Američané stáhnou, nebude to pro ně znamenat další Vietnam. Obama je upřímný. Ve své Zprávě o stavu Unie se myslím vcelku jasně soustředil na vnitřní témata jako jsou zdravotní péče, nezaměstnanost a výše dluhů amerických domácností.

Zdá se, že se více zaměřuje na domácí, než zahraniční politiku. Ostatně, nemůžete se ve stejný čas věnovat oběma najednou.


Pákistán od odchodu bývalého prezidenta Mušarafa zažívá velký nárůst násilí. Pákistánský Taliban ohrožuje města a vesnice, existuje silné tření mezi PPM a MQM v klíčových přístavech jako je Karáčí. Co je potřeba udělat pro opětovnou stabilizaci Pákistánu?

Je třeba očistit politiku. V Pákistánu musí zapustit kořeny vláda zákona. Naneštěstí více moci mezi politiky a generály způsobilo, že když přijde na řadu otázka, zda udržovat vojenský režim nebo nastolit občanskou demokracii, tak chtějí zemi řídit podle svých předpovědí a preferencí. A to je to, co děláme špatně.

V Pákistánu musejí být právně ustaveny politické instituce. Instituce Nejvyššího soudu a parlamentu musejí být posíleny. V současnosti jsou všechny pravomoci omezeny 17. dodatkem Ústavy, který prosadil diktátor Mušaraf v roce 2003. Prezidentovi propůjčuje větší moc a umožňuje mu obejít Ústavu a setrvat v úřadu bez ohledu na volby.

Ásif Alí Zardárí, pákistánský prezident, disponuje tou samou mocí a odmítá ustoupit. Takže, 17. dodatek musí zmizet, parlament musí být posílen, vláda práva musí být kontrolována Nejvyšším soudem a armáda nesmí zasahovat. Potom začnou věci dávat smysl a nabereme správný směr.


Myslíte si, že USA pomáhají Zardárímu zůstat u moci protože v něm vidí spojence v tzv. Válce proti teroru?

Myslím, že jsou v téhle otázce nerozhodní a občas ho kritizují. Americký tisk v minulosti Zardárího pranýřoval, ale tento hlas v současnosti zanikl. Američané se bojí pákistánského Ústavního soudu, protože by mohl posoudit přeshraniční americké útoky jako porušení suverenity země.

Pokud by k tomuto došlo, pak by parlament na základě výnosu Ústavního soudu musel přehodnotit svou politiku. Američané jsou v této otázce skeptičtí a nedůvěřiví.  Pokud by Ústavní soud získal větší prostor, bylo by to namířeno proti jejich zájmům.


Domníváte se, že se vláda dožije příštích voleb?

Vláda přežije, ale jsem si téměř jist, že Zardárí ne. Nechci si hrát na jasnovidce, ale pochybuji, že mu zbývá v úřadě mnoho dní.


V posledních letech jste americkou administrativou obviňován z těsných vztahů s Talibanem a Al Kajdou. Jak byste na to odpověděl?

Je to lež.  Nemám žádné takové vazby. Co se týče Al Kajdy, pouze říkám: vyjděte s důkazy pro 11.září. Dokonce jste ani neobvinili Usámu bin Ládina, jinými slovy nemáte proti němu dost důkazů. Celý příběh se teprve ukáže.

Dle mého názoru je to celé smyšlené - jde o vnitřní záležitost [USA-pozn. překl.]. Taliban podporuji jako způsob afghánského odboje. Propůjčil jsem jim svojí morální podporu z důvodu, že jsem s nimi udržoval v minulosti silné vztahy. Mimochodem, udržoval jsem dobré vztahy s oběma stranami. Ostatně, v afghánské vládě mám mnoho přátel.

Od doby, co Taliban reprezentuje ducha národního odboje, jsem jim propůjčil svůj hlas. Američané poslali mé jméno Radě bezpečnosti a navrhli, abych byl umístěn na seznam mezinárodních teroristů, ale nevyšlo jim to, protože Čínané znali pravdu a jejich iniciativu zablokovali.

Američané proti mě v podstatě nic nemají. Viděl jsem obvinění a reagoval na ně v anglicky psaných novinách v Pákistánu. Navrhl jsem, že pokud proti mě cokoli mají, ať mě předají soudům. Ptal jsem se, co špatného jsem udělal. Držel jsem se pouze morálních zásad. Američané hovoří o svobodě projevu, ale zřejmě jim vadí, že můj hlas odhaluje jejích excesy.

Nepoužiji slovo „zájmy", protože to, co američtí politici dělají, jde proti zájmům amerického lidu. Pokud říkám tohle je dobře a tohle špatně, tak jen užívám svého práva a to dokonce ve prospěch Američanů samotných.

 

Ale jednou vás Zardárí v rozhovoru pro západní média označil za „politického ideologa terorismu".

Napsal jsem Zardárímu v dopise, že jsem ideologem džihádu, což je základní rozdíl. On je muslim jako já a věří v Korán. Terorismus je něco naprosto jiného. Vůbec nepodporuji terorismus, ale v případě utiskované země je džihád její právo. Dle charty  OSN je národní boj za svobodu právem. My to nazýváme džihád.

 

Zdroj: Hamid Gul: Taliban is the future

Převzato z eastbound.cz

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře