USA to mají sečteno

Podrobnosti

ze světa / Amerika|

6. únor 2012|

.|

9706 x

Oficiální stanoviska Spojených států a Evropské unie znějí, že Teherán musí být potrestán za své přetrvávající snahy vyvinout jadernou zbraň. Trest má mít formu sankcí na íránský export ropy, kterými se má docílit izolace Íránu a znehodnocení jeho měny, což by mělo pro zemi dalekosáhlé následky. Sankce však svůj cíl nedosáhnou. Írán má daleko od izolace a jeho spřátelené státy - jako například Indie - budou stát po jeho boku, protože vědí, že to, o co se ve skutečnosti hraje, je americký dolar a jeho statut světové rezervní měny.

V 70. letech se dolar stal jedinou měnou, kterou se mohlo platit za koupi, resp. prodej ropy. Z tohoto monopolu začal dolar těžit a pomalu, ale jistě se stal rezervní měnou při mezinárodních obchodech s většinou komodit. Následovala obrovská poptávka po dolaru, čímž se jeho hodnota zvyšovala. Země dokonce ukládaly své přebytečné dolarové rezervy u amerického ministerstva financí, čímž poskytovaly americké vládě obrovské množství úvěru, ze kterého mohla čerpat. Všichni víme, kam toto vše vedlo - k udušení americké ekonomiky hromadou dluhu, vysoké nezaměstnanosti jejího obyvatelstva, přehřátému trhu s nemovitostmi, přebujelému bankovnímu systému a množství dalších neduhů. Takový je dnes obraz světové supervelmoci plynoucí z privilegií získaných používáním dolaru jako jediné měny při světovém obchodě. Ostatní země celé situaci velmi dobře rozumějí a začínají opouštět ve svých transakcích dolar, počínaje ropou. Pokud dolar ztratí svou pozici globální rezervní měny, konsekvence budou pro Ameriku katastrofální.

Takový přechod ve světových vztazích fiat měn bude pro některé měny vyhovující, zatímco jiné budou trpět, avšak je velmi náročné, zřejmě až nemožné předpovídat výsledky takového vývoje. Jeden závěr však přece jen můžeme vyslovit téměř s naprostou jistotou: hodnota zlata vzroste. Nejistota kolem papírových jmen vždy zlatu nahrávala a dnešní dní jsou jakékoliv, jen ne jisté.

Petrodolarový systém

Abychom mohli celou mozaiku správně poskládat, musíme začít rokem 1973. To je totiž období, kdy prezident Nixon požádal krále Saúdské Arábie, aby při platbách za ropu akceptoval pouze americké dolary a aby následné přebytečné zisky investoval do amerických dluhopisů. Výměnou za toto privilegium, Nixon slíbil Saúdské Arábii ochranu jejich ropných polí před Sovětským svazem a ostatními národy jako například Íránem nebo Irákem. Pro USA to byl začátek něčeho velkolepého. Do roku 1975, všichni členové OPECu souhlasili s prodejem své ropy výlučně v dolarech. Každá země dovážející ropu začala ukládat své úspory do americké měny, aby byla schopna nakupovat ropu; je zřejmé, že s takovou vysokou poptávkou po dolarech, americká měna posilovala. Kromě toho, mnoho národů vyvážejících ropu použilo přebytky nahromaděného dolaru na nákup amerických vládních cenných papírů, poskytujíc tak hlubokou studnu úvěrů pro americké utrácení. "Petrodolarový" systém byl brilantním politickým a ekonomickým tahem. Přinutil, aby všechny peníze, co mají něco společného s ropou přetekly přes prsty Fedu, čímž se vytvářela neustálá mezinárodní poptávka po amerických dolarech i americkém dluhu a umožnilo se tak Spojeným státům vlastnit ropu zadarmo, protože hodnota ropy je denominována v měně, kterou kontroluje a tlačí Amerika. Petrodolarový systém však nezůstal pouze u ropy: většina mezinárodního obchodu probíhá v amerických dolarech; od Ruska, přes Čínu až po Brazílii nebo Jižní Koreu, každá země se zaměřuje na maximalizaci svých dolarových přebytků, aby mohla kupovat ropu a jiné komodity. USA přinesl tento systém množství výhod. Po tom, jak se používání ropy v 80.tych letech zvýšilo, poptávka po dolarech také rostla a americká ekonomika vzkvétala. Avšak americká měna by zvyšovala svoji hodnotu i bez tohoto domácího úspěchu, protože petrodolarový systém vytvořil konzistentní mezinárodní poptávku po americké měně. Silná poptávka umožnila Američanům kupovat dovážené produkty v obrovské slevě - tento systém prakticky poskytoval dotace americkým spotřebitelům na úkor zbytku světa. Ale přece jen, vše má svá pro i proti. Dostupnost levného importu zasáhla americký průmysl velmi tvrdě a úbytek pracovních míst v průmyslu zůstává jednou z největších výzev, se kterou se americká ekonomika musí vypořádat.

Existuje však i další potenciální riziko ukrývající se zatím ještě někde ve stínu. Hodnota dolaru je z velké části ovlivněna faktem, že se ropa prodává právě v této měně. Pokud by tyto obchody začaly probíhat v jiné měně, země na celém světě nebudou již více potřebovat menu Spojených států. Následný výprodej amerického dolaru by oslabil menu dramatickým způsobem. Vykonejme nyní jeden zajímavý myšlenkový experiment. Téměř každý si myslí, že USA vstupují do válek, aby ochránily své ropné dodávky, ale není skutečným důvodem snaha udržet při životě Petrodolarový systém?

Irák nám poskytuje dobrý příklad. Až do listopadu 2000, žádná ze zemí OPECu se neodvážila pomyslet na prodej své ropy v jiné měně než americký dolar a protože byl dolar stále nejsilnější měnou světa, existovalo jen málo důvodů k zpochybňování stávajícího systému. Avšak koncem roku 2000, Francie a několik ostatní členové EU přesvědčili Saddáma Husajna, aby vzdoroval petrodolarovému procesu a začal prodávat iráckou ropu v eurech. Několik dalších zemí také naznačilo svůj zájem obchodovat s ropou bez použití amerického dolaru, včetně Ruska, Íránu, Indonésie i Venezuely. V dubnu 2002 byl představitel OPECu, Javad Yarjani, pozván Evropskou unií do Španělska, aby představil detailní analýzu jako by OPEC v určitém okamžiku v budoucnu mohl prodávat svou ropu v eurech a ne v dolarech. Spojené státy na tento vývoj zareagovaly napadením Iráku v březnu 2003, náhoda?

Existuje více příkladů, kdy USA vkročilo na scénu, aby obránilo Petrodolarový systém, častokrát tajně. V únoru 2011 se nejvyšší představitel MMF, Dominik Strauss-Khan, vyslovil za vznik nové světové měny, která by oslabila dominanci dolaru. O tři měsíce byl obviněn ze znásilnění služky v jednom z Newyorských hotelů a musel odstoupit ze své funkce, náhoda?

Války a rafinované intervence mohou být sice nákladné, ale náklady spojené s koncem petrodolarového systému by byly pro USA mnohem větší. Pokud by bylo euro, jen, renminbi, rubl, nebo hned zlato obecně akceptované při platbách za ropu, americký dolar by se rychle stal bezvýznamným, a prakticky bezcenným. Pokud si zbytek světa uvědomí (a první kroky v této oblasti již můžeme pozorovat), že existují i jiné možnosti kromě amerického dolaru při mezinárodních transakcích, USA nečeká věru nic příjemného. Íránská dilema Írán může být izolován v západním světě, ale Teherán má stále dost spojenců. Írán a Venezuela mají společné projekty v hodnotě $ 4 miliardy a Indie slíbila, že bude pokračovat v nákupech íránské ropy, když označila Teherán za výborného obchodního partnera. Řecko je proti sankcím EU, protože Írán je jedním z mála dodavatelů, který umožňoval zkrachovalého Řecku kupovat ropu na úvěr. Jižní Korea a Japonsko se také nepřipojí k uvalení sankcí. Ekonomické vazby mezi Ruskem a Íránem jsou rok od roku silnější. Pak je tu Čína. Íránské energetické zdroje jsou pro Čínu záležitostí národní bezpečnosti, protože íránské dodávky ropy a zemního plynu představují pro Čínu 15% celkového importovaného množství těchto komodit. Írán je proto pro Čínu důležitější než Saúdská Arábie pro USA. Neměli bychom proto očekávat, že bude Čína věnovat pozornost sankcím EU a USA - Čína najde způsob jak se vyhnout těmto sankcím, které by zhoršily oboustranný obchod s Íránem, který dosahuje $ 30 miliard a při kterém se očekává, že v roce 2015 dosáhne $ 50 miliard. Ve skutečnosti, Čína bude ze sankcí těžit, protože bude možné nakupovat íránskou ropu a zemní plyn za nižší ceny. Írán tedy bude i nadále mít své přátele, kteří budou pokračovat v nakupování jeho ropy. Co je však důležitější, můžete se spolehnout na to, že za tuto ropu nebudou platit dolary. Objevují se informace, že Indie momentálně jedná s Íránem o placení za ropu z této země zlatem. Írán už přestává používat dolar při obchodování s Ruskem. Indie zase ve styku s Čínou používá juan; Čína a Rusko obchodují v rublech a v juanech již více než jeden rok; Japonsko a Čína také začínají inklinovat ve vzájemných obchodech ke svým vlastním měnám. A co všechny ty energetické obchody mezi Íránem a Čínou? Ty budou probíhat ve zlatě a Juanech. Se všemi těmito informacemi, které jsou k dispozici, je pochopitelné, že skutečnou příčinou tenzí hromadících se v Perském zálivu je zoufalá snaha Spojených států zastavit torpédo, které se na ně valí. Na čele zrušení petrodolarového systému stojí Írán, který je krytý Indií, Čínou a Ruskem. To je pro Washington nepochybně dostatečný důvod pro to, aby si našla výmluvy na svržení režimu v Íránu. Pokud bychom na základě tohoto vývoje chtěli učinit investiční rozhodnutí, musíme mít neustále na paměti, že Rusko, Indie a Čína - tři členové seskupení BRIC, kam spadá ještě Brazílie - jsou spojenci Íránu a jsou také významní producenti zlata.

Pokud se přestane platit petrodolary a obchodování bude přebíhat v jiných měnách, stane se příliš komplikovaným, budou muset použít své zlato, aby nebyl zastaven kohoutek s ropou. Zlato vždy bylo a také vždy bude jakousi "nouzovou" měnou, a když se vztahy mezi jednotlivými měnami změní a jejich hodnota se bude jen těžko odhadovat, obchodování ve zlatě je ověřený a bezpečný způsob jak se vyrovnat s touto složitou situací.

Rok 2012 se možná stane známý tím, že svět přestane akceptovat dolar jako rezervní měnu. Představte si, že si zbytek světa sčítá kolik je 2 + 2 a postupnými kroky začne obchodovat ve vlastních měnách a stále méně svých přebytků bude investovat do amerických dluhopisů. Takový vývoj by znamenal jisté zničení dolaru. Paradoxně, možná právě to Spojené státy potřebují. Kolosální dluh této země nemůže být nikdy splacen, pokud si dolar udrží svou současnou hodnotu. Pokud se podíváme na reálný stav USA, zjistíme, že vše co podporuje hodnotu dolaru, je jeho statut rezervní měny. Pokud se to změní, USA možná budou schopny splatit své dluhy a začít znovu. Při tomto novém startu by již nemohly využívat dosavadní privilegia a hluboce zakořeněné subvence, na které si Američané tak zvykli. Je také zajímavé, že petrodolarový systém vydržel tak dlouhou dobu. Bylo jen otázkou času, kdy se rozpadne. A ten čas nastal možná právě teď.

Tento komentář je volným překladem publikace z externího zdroje, který nemusí představovat názor analytika nebo společnosti TRIM Broker.

zdroj: http://finweb.hnonline.sk/c1-54613600-spojene-staty-to-maju-spocitane-span-class-koment-komentar-span

Komentáře