Amerika je neštěstím Západu. Evropané kdysi vyvezli do prérie trochu té civilizace, aby tam byla smísena s divošskými manýry a kovbojskou obhroublostí, a rozvařena do beztvaré kaše v tavícím kotlíku ras a národů nakonec zbytněla v ošklivý antikulturní hybrid, který nyní mohutnými zpětnými rázy postupně destruuje svoji vlastní matku – Evropu.
Jakkoli je působení tendencí, srážejících náš kontinent stále více do kolen, v transatlantickém prostředí zákonitě vzájemné, lze v jejich interakci nepochybně identifikovat rozhodující amerikanizační vliv buď na samotný zrod fenoménů, vedoucích společnost k duchovnímu a mravnímu úpadku, nebo alespoň na jejich soustavnou, dobře živenou podporu.
Když Donald Trump nedávno prohlásil, že USA zůstanou neochvějným partnerem Saúdské Arábie, i kdyby se ukázalo, že za vraždou novináře Džamála Chášukdžího stojí korunní princ Muhammad bin Salmán, neudělal nic víc, než že přiznal malý detail trvale uplatňované strategie neomezeného cynismu washingtonské politiky nejen na Blízkém východě. Přesto nelibost moralizujících pokrytců napříč Západem nevyvolala podstata této politiky, ale ten, kdo občas šokuje pozapomenutým zvykem pojmenovávat věci pravými jmény. Stejně tak heslo „America First“ není vyjádřením prezidentovy originality, ale jeho přímočarosti, neboť pouze lapidárně shrnul jedinou konstantu americké zahraniční politiky, na níž se nikdy nic nemění, ať už je právě přiznávána, nebo ne.
Američané nikdy nebyli skutečným národem, je to globální svět v malém, lidská ZOO, mišmaš stylů, kultur a etnik, předobraz šílených snů o Panevropě, a tento pro evropské národy smrtící koktejl je nám vnucován lstí i silou. US army a její evropští žoldáci nastolili americké panství v těch částech světa, kde to nešlo „dobrovolně“ – korupcí, vyhrožováním, mozkomorem či majdanizací. Americké tajné služby se tady chovají jako doma, neboť díky degeneraci Evropy tady jsou doma. Hrdost a sílu evropské kolébky civilizace srazili do kolen a dorazit ji hodlají pomocí invaze z třetího světa, rozvráceného americkými zbraněmi, intrikami a bankami.
Amerika je dcerou Evropy, původně dobře (až puritánsky) vychovanou, která se ve světě zkazila a teď si dělá nárok na rodičovský dům. Vrací se, ale už jí nestačí dětský pokoj, chce sklep i půdu, pracovnu i halu, v obýváku hodlá rozhodovat, co poběží v televizi, a v kuchyni, co se bude jíst. Je věčně zdrogovaná, opilá, roztahovačná, tahá si domů kamarády – násilníky, zloděje a lumpy, a když jí chcete vykázat, přivede si partičku násilníků a ti prostě vyrazí dveře.
Už přes sto let Amerika spravuje své evropské koloniální panství a zásadním způsobem se podílí na zabíjení evropské civilizace prostřednictvím primitivizace, bastardizace, kosmopolitizace, demoralizace. Zhruba moment oficiálního vstupu USA do Velké války, po jejímž skončení začala zámořská diplomacie překreslovat hranice v Evropě a na Blízkém východě a kontrolovat zde různé zájmové proudy, můžeme pokládat za moment zrodu naší současné nesvobody. Amerika je laboratoří, odkud jsou na starý kontinent importovány viry smrtelných chorob jako feminismus, homo-agenda, neomarxismus, pornografie či pozitivní diskriminace. Některé státy, zejména ty v minulosti obzvláště neposlušné, okupuje strýček Sam přímo, jiné vydírá, další si kupuje za peníze, které si sám půjčuje od finanční oligarchie; drží svět pod krkem vskutku bizarními metodami. Postupně dostaly USA pod svou kuratelu takřka všechny evropské země s významnou výjimkou Ruska, což vede k hluboké depresi a nenávisti Washingtonu, který není zvyklý na odpor.
Rovnostářská a pseudohumanistická ideologie je k nám importována z Ameriky, tedy ze země, pro kterou jsou typické propastné sociální rozdíly, kde elity pohrdají vlastním národem, a kde se životy různých společenských vrstev nikde neprotínají, vzájemně odděleny vysokými zdmi, obrazně i doslova. Hesla o solidaritě, vstřícnosti a toleranci jsou jen falešnou vlajkou, pod níž probíhá likvidace bílé rasy, a tutéž praxi Amerika od konce druhé války úspěšně implementuje i v Evropě.
Následkem boje proti bílé rase, v jehož čele stojí bílí aktivisté, dospěly USA do vývojového stádia zvaného „brazilizace“. Tento výraz je v podstatě opisem slova „negroizace“, v politicko-korektní atmosféře nepřijatelného. Označuje měnící se veřejný a mentální prostor společnosti, civilizačně padající směrem k úrovni rovníkové Ameriky. Brazílie má srovnatelnou velikost, dvousetmilionovou populaci, obrovské přírodní bohatství a zdroje, a obě mocnosti si byly kdysi mnohem blíže co do výchozího postavení i ambic, než by se dnes mohlo zdát. Odlišný civilizační vývoj v těchto zemích byl dán právě převahou nordického a anglosaského elementu na straně USA na rozdíl od převažujícího vlivu afrického, indiánského a latinského – a jeho neustálého mísení – na straně Brazílie. Měnící se demografická situace v neprospěch etnika otců zakladatelů táhne USA stále blíže k třetímu světu. Technologicky či vojensky je to ještě maskováno důrazem na udržování top vrstvy a na vysávání mozků z celého světa, nicméně z hlediska kulturního, vzdělanostního, sociálního či bezpečnostního už Amerika ve třetím světě de facto je.
Na prestižních amerických univerzitách, novou levicí zcela uhranutých a ovládnutých, je vyučována falešná historie vlastní země, přepsaná v duchu multikulturních a liberálních dogmat. Celá Amerika je soukromou firmou, dceřinou společností, politickou pobočkou nadnárodního kapitálu, který jejím prostřednictvím řídí jak oficiální (OSN, NATO), tak neoficiální centra světové moci. Amerika jako stát je zemí k politování, je to mrzák, hybrid, který šířením demokracie ohněm a mečem nemůže do světa přinášet zase nic jiného než mrzačení a hybridizaci. Amerikanizace představuje pro Evropu novodobý mor.
Rozhodující zbraní hvězdného praporu je podpora dekadence, rozkladu a degenerace v řadách Evropanů. Vždycky je výhodnější porazit soupeře zevnitř, bez otevřeného konfliktu; rovněž platí, že mentální anexe společnosti a ovládnutí jejích spodních proudů přináší trvalejší a spolehlivější kontrolu dobytého území, než jakou nabízí pouhá formální vojenská dominance. Je s podivem, jak snadno mnoho Evropanů vyměnilo vlastní civilizaci za amerikanismus, který nahrazuje kulturu Hollywoodem, literaturu komiksem, hudbu randálem, operu muzikálem, divadlo estrádou, estetiku žvýkačkou, nabízí Mikymauze místo Michelangela, Lipchitze místo Brekera a Gershwina místo Wagnera. Stále slábnoucí evropanský stesk po odumírajících základech anticko-křesťanské duchovnosti pak umí hojit jen novými a stále většími hypermarkety a stále ohyzdnějšími velkosklady, narvanými nanicovatým zbožím rychlé spotřeby, od potravin po elektroniku.
Oduševnělý výraz starých evropských sídel mizí, k nebesům se zvedají groteskně ambiciózní mrakodrapy jako lék na komplexy nízkosti a nicoty, typicky amerikánská šalba a předstírání, které obrací oči poutníka k nebesům, aby přehlédl, jak hluboko společnost vězí v bažině. Města i venkov zabíjejí dálniční nájezdy a uniformní zbohatlické baroko těch, kteří se usilovně snaží být součástí Velkého snu. Česká krajina neodvratně umírá, drancována parazitním zemědělstvím a montovnami nadnárodních koncernů, kterým se český stát podbízí, aby zde mohly zaměstnat tisíce cizinců, kvůli nimž se původní obyvatelstvo neodvažuje po setmění vycházet do ulic kdysi svých měst. Majetní se separují za vysokými ploty, hlídanými kamerami a poplašným zařízením, od své země se izolují fyzicky i mentálně, peníze mají ve švýcarské bance a děti v britské škole. Americký sen v praxi.
Amerika je inkubátorem špatností. Leckteré zlo, zrozené na okrajích evropského myšlení jako života neschopný zákrsek, bylo v Americe zachráněno, vypipláno do olbřímích rozměrů a odesláno zpět přes Atlantik, aby v pomstychtivém tažení zničilo nenáviděnou vlast, odkud bylo právem vykázáno. Jmenujme namátkou freudovský šamanismus, bankovní lichvu, pornografizaci umění, drogový průmysl nebo gangsterismus.
Křesťanství se v divočině smísilo s domorodými a africkými vlivy a transformovalo se v parodii sebe sama, v gospelový a sektářský showbusiness, neboť Amerika udělá byznys ze všeho a je na to patřičně hrdá, nemaje jiných měřítek. Frankfurtská škola, blouznění extrémních levičáků, kterou Evropa vyrvala ze svého těla jako zub jedovatého hada, byla v Americe institucionalizována, zbožněna a idiocií tamních polointelektuálů vykrmena do děsivých rozměrů, aby teď v podobě neomarxismu s rozkoší pustošila Evropu, jako do morků kostí zkažené dítě programově ničí rodiče, kteří ho kdysi zavrhli.
Jakmile v Čechách a na Moravě odezněla euforie sametové buffy, začal se americký duch etablovat v českých luzích a hájích. Televizní pořady byly nahrazeny, tak jako všude na světě, nesnesitelně stupidními nekonečnými seriály, sitcomy, mýdlovými operami, brutálním násilím a upoceným humorem, a první, co bylo lze z Ameriky hmatatelně zaznamenat, ještě před děly a tanky, byl McDonald´s. Amerika se vždycky ze všeho nejdřív snaží naučit obyvatelstvo porobených zemí jíst zase rukama namísto příborem. S primitivy se pracuje snadněji, než s kulturním národem, proto je výhodné zbavit lidi jejich vlastních návyků, tradic a samostatného myšlení, což jsou aspekty překážející pohodlnému vládnutí a zásobování trhů unifikovanou potravou a zábavou.
Na samém konci obou světových válek, když už bylo vše rozhodnuto, se Američané slavnostně dostavili do Evropy, aby se zúčastnili závěrečných přestřelek, a hlavně vítězných oslav a dělení kořisti. Když si v Plzni kupovali děvčata za nylonky a čokoládu, za lesem ještě umírali lidé, protože diplomatické ohledy na sovětské kamarády jim nedovolovaly překročit demarkační linii. Stejně odvážně si počínali i v případě války studené. Naděje Východoevropanů v padesátých letech, že to „boys“ tak nenechají a komunismus brzy padne, byly utopeny v slzách gulagů a uranových dolů, zatímco Američané s nohama na stole vzkázali „sorry, zkrátka patříte Moskvě“. Z klidu je nevyvedly ani Brežněvovy tanky v ulicích Československa. Ale jen co se Sovětský svaz sám rozpustil, už tady stateční kovbojové byli jako na koni a trvali na tom, že právě teď nás budou chránit před ošklivým Ruskem. Do leninského Ruska se americké firmy draly ostošest, doufaje v mamutí zisky, a Džugašvili byl velký kamarád, kterého Amerika mohutně vyzbrojovala, zatímco před miliony umučených na Sibiři zavřela oči. To až na Putina si troufla vycenit zuby a vyžaduje od něho demokracii tvrdě a zásadově. Pokrytectví, tvé druhé jméno je Amerika. Ne světový četník, ale světový gangster nám vládne.
Američané se bůh ví proč domnívají, že Evropané by měli bez odporu a radostně přijmout cizí nadvládu; snad proto, že samotná Amerika je už skoro tradičně řízena z vnějšku.
Amerika může být spojencem, pokud někdy dospěje ke skutečnému respektu k cizím národům. V Americe jsou miliony lidí, kteří to cítí stejně nebo podobně, ale nemohou s tím nic zásadního udělat. Můžeme je jen politovat, a vzpamatovat se, dokud je Evropa ještě alespoň ve svých zbytcích Evropou. Přitom platí, že jakýkoli pokus o zásadní obrodu evropské civilizace musí být nutně spojen s naprostým odmítnutím všech dopadů a projevů amerikanizace.
Václav Jan
zdroj: http://hraniciar.blog.pravda.sk/2019/01/06/zapad-alebo-vychod-kam-patrime/
