Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Obama holubicí?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • obama-x
Nebyl jsem jistě sám, kdo nebyl překvapen salvou hysterických výronů, jež následovaly po oznámení Baracka Obamy o tom, že radar ani rakety nebudou. Proponenti české novinářské korporace se předháněli v démonizaci Rusů, jako by už proboha stály jejich po zuby ozbrojené divize za řekou Moravou.

Marek Švehla z Respektu dokonce pochválil onen strach z RF, který se může všelijak politicky hodit. Luboš Palata, Ondřej Neff, Teodor Marjanovič, Viliam Buchert a další nomenklaturní žurnalisté nazvali Obamu Mnichovanem, slabým prezidentem nevědoucím s kým má tu čest (zatímco my to víme z první ruky), ba někteří i zrádcem. Zůstali jsme opět opuštěni jako onen Palatův „kůl v plotě" napospas nevypočitatelné stepní bestii.

To, co mne ovšem zaráží a znepokojuje, je uchlácholení mnohdy přemýšlivých lidí, na jejichž postoji vůči americkému prezidentu se demonstrativně ověřila obchodní značka Obama. Řada z nich upřímně věří jeho pražským a káhirským vizím či aktuálnímu projevu o bratrství, rovnosti a smíru v OSN, deklamacím o „bezjaderném světě", „novém startu" či „ nutnosti dialogu s muslimskými národy" atd. Tomu se ale říká chléb a hry nebo politika cukru a biče, již tak bravurně a s úspěchem u nás uplatňoval Reinhard Heydrich.

Nic na tom, že expert na americkou bezpečnostní politiku Gareth Porter v pořadu Democracy Now! doslova uvedl, že zrušení radaru neznamená zrušení záměru vybudovat u nás a v Polsku prvky „obranného systému", ale pokračování ve vývoji sofistikovanějšího a nadmíru flexibilního zařízení pro obě země. Tento názor je podepřen prohlášeními z Bílého domu z úst ministryně zahraničí Clintonové a Bushova pohrobka - ministra obrany Gatese.

Vezměme dále Obamovu eskalaci bojů v Afghánistánu, jež není stále u konce, přestože americké holubice hledíce na veřejné mínění chtějí stažení amerických jednotek z dávno ztracené války. Profesor historie Gabriel Kolko tvrdí, že dlouhodobé problémy Afghánistánu jsou politického, sociálního a kulturního rázu, z velké části zapříčiněné britským vměšováním do místních událostí v minulosti. Neexistuje trvalé vojenské řešení. Podle Kolka, ale i dalších pozorovatelů čeká Američany podobný debakl jako ve Vietnamu; mohou vyhrát jednotlivé bitvy, avšak jistotně prohrají válku, neboť nemají žádnou smysluplnou strategii. Problém zahrnuje také Obamou vyhrocené bombardování hranic s Pákistánem na dálku řízenými bezpilotními letouny- predátory, jež mají od jeho nástupu do funkce na svědomí stovky civilních životů, přestože mají cílit na bojovníky Al-Kajdy a taliby.

Sousední Pákistán vlastní 70 až 90 jaderních hlavic, jak dále uvádí Kolko, a s ohromnou nelibosti vidí rostoucí indický nukleární potenciál  díky diplomatickému úsilí Hillary Clintonové. Nevraživost mezi Pákistánem a Indií je přitom důkladně známá s poukazem na jaderný arzenál obou zemí. Tato minimálně medializovaná skutečnost ale nekonvenuje s Obamovými bludy o omezování atomového nebezpečí ve světě. Islamabádu se rovněž nezamlouvá, že je na afghánském prezidentském postu Hamid Karzaí, v němž spatřuje agenta indické vlády. Stručně řečeno - Washington podporou svých zájmů - ať již zvyšováním atomové hrozby jednostrannými úmluvami s indickou vládou, navyšováním počtu vojáků v řádech desetitisíců či bombardováním civilistů - destabilizuje velice nebezpečnou oblast, kde by mohlo dojít k opravdu fatálnímu konfliktu až nukleárních proporcí.

Odpůrci amerického prezidenta a ukončené pohádky o radaru mu také vyčítají lezení kamsi darebům typu Cháveze, Ahmadinežáda a spol. To ale neodpovídá skutečnosti. Spojené státy a Kolumbie nedávno uzavřely dohodu, jež Pentagonu poskytuje sedm kolumbijských základen k potírání rejdů tamního narkobyznysu. Autor publikací o grassroots hnutích a vzestupu levice na jihoamerickém kontinentě Ben Dangl uvádí, že úmluva poskytne Američanům pronájem těchto základen na deset let pro 1.400 vojáků, kontraktorů a dalšího vojenského personálu. Washington tak posílí a rozšíří svůj mocenský vliv v regionu za pomoci spřátelené kolumbijské vlády, jež na západní hemisféře nejvíce porušuje lidská práva. Proti plánu se zvedla vlna nevole řady latinskoamerických vlád. Celkem dvanáct prezidentů se na nedávném zasedání Unie jihoamerických států (UNASUR) v Argentině ostře vyjádřilo proti americko-kolumbijské dohodě s tím, že tato představuje zásadní překážku v latinskoamerickém integračním a emancipačním procesu a v důsledku i mírové stabilitě v regionu. I postoj Obamovy vlády k puči v Hondurasu nekonvenuje s představami lezení někomu kamsi - vláda nezmrazila veškerou pomoc juntě, nebyla schopná jednoznačně puč pojmenovat a odsoudit, ani známosti Hillary Clintonové a dalších amerických politiků s pučisty nejsou zrovna košer.

Přes hysterii vyvolanou pádem radaru čeští novináři a média obecně nedokážou dohlédnout mimo naši kotlinu ani nejsou s to bez emocí posoudit reálné kroky a skutky americké vlády, jež dle jejich vyjádření upouští od politiky konfrontace a tvrdé ruky a oddává se „mnichovanství".

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře