Americký „Bohemian Club“ má být také současně „spin-off“ bavorských všetečných Illuminátů, a současně s tím jsou lidé okolo zesnulého soudce členy americké větve mezinárodního řádu sv. Huberta, což má být pro změnu výplod samotného Bohémského klubu, respektive jakási dceřiná společnost. Ale ať už příběh začal záhadnými myslivci v Rakousku nebo Bavorsku, nyní se odehrává ve Spojených státech a to je to, co je důležité. Samotní účastníci schůzek v Bohémském lese sice tvrdí, že se jedná jen o jakousi rekreaci, a nic až tak záhadného se tam neděje. Jenže… asi dost kecají.
Klub původně vznikl jako místo setkávání umělců, svého času si zde užil své například i Mark Twain. Na čekací listině zájemců o vstup do klubu, ve kterém se místo umělců postupně začali hromadit politici a byznysmeni, můžete trčet celá desetiletí. Setkáváme se se skoro až kontrastním rozporem dvou představ – v jedné do Bohémského lesa jezdí celebrity s politiky slavit a odpočinout si, víceméně jako na letní tábor, daleko od stresujícího světa médií a společnosti. V té druhé se v lese poblíž obskurního oltáře konají roztodivné i zvrhlé obřady, jimž přihlížejí významní hybatelé světového dění oblečeni jako kněží.
Členy byli bývalí prezidenti Eisenhower, Nixon, Reagan či rodina Bushových. Dále pak třeba Henry Kissinger, James Baker, Dick Cheney nebo David Rockefeller.
Dirk Mathison z časopisu People se do Grove dostal v červenci 1991 a dle vlastních slov se stal svědkem například proslovu bývalého ministra vojenských námořních sil Johna Lehmana, v němž mimo jiné prohlásil, že bylo Spojenými státy a jejich spojenci během Války v zálivu zabito na 200 000 Iráčanů.
To nejpozoruhodnější, co se v lesíku děje, je ale zřejmě rituál, který zavedl v roce 1893 vlivný právník a prezident klubu Joseph D. Redding. Jmenuje se Ceremoniál zpopelnění starostí. Je prováděn členy (těmi jsou jen muži) tak, že na sobě všichni mají červené, černé a stříbrné róby, v nichž řídí okultní rituál, při kterém uctívají obrovskou kamennou sovu a obětují figurínu lidského dítěte právě této sově, které říkají Velká česká sova (Great Owl of Bohemia). Patronem klubu je totiž Jan Nepomucký. (I z toho důvodu některé zdroje překládají Bohemian Grove jako Český lesík; slovo Bohemian se může totiž vztahovat jak k Čechám, tak odkazovat na umělecký styl života neboli bohémství.)
Dějí se tam ale údajně i jiné zajímavé věci. Například bývalému prezidentovi Richardu Nixonovi se v lesíku moc nelíbilo. V říjnu 1995 vydal Národní archiv 445 hodin audionahrávek z Oválné pracovny ze 70. let. Mezi konverzacemi ze 13. května 1971 byla i nahrávka prezidenta Richarda Nixona, Johna D. Ehrlichmana a H. R. Haldemana, kde diskutovali o tom, kterak se v klubu rozšiřuje homosexualita. Nixon si postěžoval: „V Bohemian Grove – který navštěvuju čas od času – je to ta nejodpornější a nejzatracenější věc, jakou si můžete s tím davem představit. S nikým ze San Franciska si nemůžu podat ruku.”
Zpráva o smrti soudce Scalii se objevila prakticky okamžitě s návazností na místo pobytu i účastníky, ale zároveň se o tématu nikterak nezmínil Alex Jones, který se šmírováním Bohémského lesa do značné míry proslavil. A tak jen víme, že byl soudce Scalia jen jedním z řady vysoce postavených členů. Zda ale zemřel přirozenou smrtí, nebo mu do hrobu pomohli vypečení kolegové, můžeme jen spekulovat.
O spolku nedávno padla ještě jedna zmínka, a to ve spojitosti s možná budoucím prezidentem USA Donaldem Trumpem. Bývalý předseda sněmovny reprezentantů Newt Gingrich přiznal při rozhovoru ve Fox News Billu O’Reillymu cosi pozoruhodného. Povídali si o Romneyho útočném projevu na Trumpa a dostali se k faktu, že čelí v Republikánské straně problému. Nemají ho rádi. Když se moderátor zeptal proč, Newt Gingrich odpověděl: „No protože je to outsider, není jeden z nich, není částí klubu, je nekontrolovatelný, neprošel si iniciačními obřady, nepatří do tajné společnosti.“ A to si jen tak pronese ve veřejném vysílání. Ani ti ilumináti už asi nejsou, co bývali…
Gingrich je s Bohémským klubem spojený také, neboť jej lze dohledat v jeho análech (za neslušný dvojsmysl se omlouváme), v sedmé části, léta 1987-1996, a to vedle G. W. Bushe a jeho otce.
Leckdo by si myslel, že ve světové politice nelze dosáhnout vysokého postavení bez členství v nějakém mocném spolku, ale dle slov Gingriche se fenomén dnešního světa, strach poloviny USA a zábava zbytku jménem Trump, v takovém uskupení nevyskytuje. Takže máme zhruba tři možnosti. Buď se proti Trumpovi tajnůstkářští chlapci, co spolu mluví, spiknou, a pak se má na co těšit, případně se k nim brzy přidá. Anebo už mezi nimi dávno je a jako mnozí před ním představuje další nastrčenou figurku, která má dávat lidem falešnou naději a nabízet iluzi změny.
