bool(true) Mohamed Awaleh: Afrika je opět v kurzu - Czech Free Press

Mohamed Awaleh: Afrika je opět v kurzu

V poslední době čínské státní společnosti výrazně pronikaly na africké trhy a těžily jejich přírodní zdroje. Čínské firmy Afričanům slibují prosperitu stejně jako všechny supervelmoci před nimi: Sovětský svaz, USA a Evropa. Mnozí Afričané jsou stále Čínou okouzleni, i když jsou si vědomi, že je Číňané zaplavují nekvalitními výrobky od oblečení, přes boty, tašky až po elektroniku, jenž se po několika dnech používání rozpadnou nebo pokazí?

Mnoho afrických politiků a dokonce i intelektuálů je i přesto čínskou přítomností v Africe stále nadšeno a spokojeno. Čína v Africe buduje fotbalové stadiony, obchodní centra a divadla, místo toho, aby jim pomáhala budovat vědecké a technické školy, přehrady, nebo modernizovala jejich zemědělství, či obnovovala jejich zavřené továrny. Jsou však Afričané stále tak důvěřiví a naivní, jako byli v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? Přitom na Západ Čína vyváží výrobky nejvyšší kvality, takže kde je to přátelství Číňanů k Africe, o kterém se tolik píše? Není tajemství, že Afričané snadno podlehnou těm, kteří se k nim „hezky chovají". Jen namátkou Afrika v nedávné minulosti podlehla například Sovětům, kteří si rovněž její přízeň kupovali a šikovně manipulovali s africkým dědictvím rasismu a kolonialismu.

Kde je Afrika teď? Znovu na bodě nula. Afričtí lídři nesmí dovolit, aby byli ukolébání vypočítavou štědrostí Číňanů. Měli by si vzpomenout na své neblahé zkušenosti s Evropou a SSSR. Bohužel většina Afričanů, jenž ví, o co jde je v exilu nebo nemá možnost ovlivňovat dění ve svých zemích z důvodu nedostatku svobody projevu a svobody tisku.

Afričtí vůdci poučení ze „spolupráce" s Evropany, Sověty a Američany mají dnes druhou šanci. Ale musí ji využít chytře. Musí pochopit, že spolupráce s Čínou musí být prospěšná pro obě strany. Oni musí vědět, co jejich země potřebují a neustále to od Číny vyžadovat. Africký rozvoj je nakonec i v čínském zájmu, protože Afrika se díky svému nevyčerpanému přírodnímu bohatství může stát ekonomickým tygrem budoucnosti. Na druhou stranu i Čína se musí snažit o vytvoření opravdového ekonomicko-strategického partnerství s africkými zeměmi dříve, než bude pozdě, jinak ji může postihnout osud Sovětů. Světu dominující Západ se již o Afriku totiž rovněž opět začal zajímat, čehož typickým příkladem je nedávné rozdělení Súdánu. Není pochyb o tom, že západní ropné společnosti budou kontrolovat ropu z jižního Súdánu a Dárfúru a zcela jistě se budou snažit i o získání kontroly nad ropnými ložisky v dalších zemích Afriky. Čína by se tak opět stala závislá na ropě, kontrolované Západem. Je jen otázkou času, kdy se západní ropné společnosti vrhnou na zbytek Afriky jako hladový vlk na ovci a to by byl začátek konce Číny v Africe, což si Číňané uvědomují. Boj o Afriku mezi Čínou a Západem zcela jistě proběhne a Afričané by z toho mohli opět něco vytěžit. Avšak tentokrát by afričtí vůdci měli od Číny za své přírodní bohatství chtít více než jen výrobky podřadné kvality. A to alespoň moderní technologie a infrastrukturu...