Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Marta Dassù: Vítězství se může změnit v prohru

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • tripoli_war
Pád Tripolisu představuje vítězství pro NATO i členské státy EU, které se do války zapojily. Nicméně pro Evropu, rozdělenou a oslabenou krizí eura, to znamená, že bude muset najít prostředky na vyřešení uspořádání Libye po pádu Kaddáfího. V opačném případě by na její jižní hranici mohl vypuknout chaos.

Pro libyjského diktátora konečně nadešla hodina pravdy. Po několika měsících skončila zapomenutá válka, vedená v zemi vzdálené od Evropy co by kamenem dohodil. Kaddáfího prohra značí vítězství pro NATO. Tedy na tak docela. Pokud Evropa, sužovaná finanční krizí, ponechá Libyi svému osudu, mohlo by se toto vítězství obrátit v prohru. V bruselských kuloárech se už mluví o obavě z „katastrofického úspěchu".

Díky předchozím zkušenostem – z Balkánu a Afghánistánu – víme, jak vysoké jsou náklady a rizika poválečného vývoje jedné země. V případě Libye je největším rizikem možnost, že Kaddáfího pád přivodí novou spirálu násilí, kterému budou vystaveni civilisté, a že se noví „vítězové" s vervou pustí do vyřizování účtů.

Jakým způsobem tedy zajistit bezpečnost? Dnes už je jasné, že Američané, kteří se zúčastnili bojových operací jen s největším sebezapřením, si nepřejí nic víc, než se svého břemene zbavit. Barack Obama nemá v úmyslu poskytnout ani personální ani hospodářskou pomoc na vyřešení problému v zemi, kterou považuje za součást evropské sféry vlivu.

Ruce k dílu tedy musí přiložit Evropa, která byla prostřednictvím Paříže a Londýna vůdčí silou vojenské intervence. Záměrem Evropanů je potvrdit hypotézy, o nichž se v současné době diskutuje na půdě OSN, tzn. vyslat do země nejprve monitorovací misi, kterou by měly na starosti arabské a africké kontingenty. Výsledek: V postkaddáfíovském období posílí země jako Turecko či monarchie Perského zálivu. Odpovědnost v oblasti bezpečnosti připadne samotným Libyjcům. Jaký to bude mít výsledek a dopad na evropské zájmy zatím není zřejmé.

Benghází přebírá roli Tripolisu

Z politického hlediska je to velké riziko. Itálie, Evropa a Spojené státy vsadily vše na jednu jednoduchou hypotézu: Na to, že Národní přechodná rada (NPR), se sídlem v Benghází, dokáže garantovat proces usmíření, kontrolu nad kmenovou rivalitou a vytvořit zcela nové národní instituce. Je to sázka na riziko, které navíc během současné vojenské ofenzívy v Tripolisu komplikuje role rebelů ze západu země a Berberů z pohoří Nafusa.

Jak velká část protikaddáfíovské Libye bude ochotna uznat vedoucí postavení Benghází? Jakmile se rebelové chopí moci, Evropané ztratí vliv. O podmínkách postkaddáfíovské Libye se musí diskutovat dnes (mělo se začít už včera), než v zemi dojde ke „katastrofálnímu úspěchu", o němž se mluví v Bruselu.

Jako páky mohou posloužit různé ekonomické dohody. Je nejpravděpodobnější a také velice legitimní, že se evropské státy budou snažit zajistit si své energetické zájmy. Na druhou stranu by bylo absurdní, aby se Evropa poté, co byla rozdělená ohledně podpory rebelů, rozdělovala i v otázce poválečného uspořádání země. Rozmrazení libyjských aktiv v Evropě musí být využito k získání záruk ohledně libyjské budoucnosti.

Konec amerického poručnictví

V posledních několika měsících vedla Evropa dvě války. Vnitřní válku zvláštními prostředky o osud eura a tradiční zahraniční válku o osud země, která je pro Středomoří naprosto klíčová. Vnitřní pnutí ohledně řízení ekonomiky výkonu Evropy v oblasti zahraniční politiky rozhodně nepomohlo. Skvělým způsobem to dokresluje postoj ústřední země – Německa. Ten by se dal nazvat 'ekonomistickým', a to doma i v zahraničí, jak ostatně ukázal odtažitý postoj Berlína k válce v Libyi.

Realita je taková, že Evropa obě války zároveň buď vyhraje, anebo prohraje. Kdyby se eurozóna rozdělila v linii Sever-Jih, hospodářská a měnová fraktura by se stala jedním z faktorů geopolitické nestability ve Středomoří. Pro země jako Itálie by to představovalo katastrofický scénář, který by se však nezastavil na hranicích rýnské Evropy.

Pro ty, kteří se zamýšlejí nad politickými zájmy starého kontinentu, představuje zastavení pádu burz a zvládnutí pádu Kaddáfího rozdílné a navzájem nesouvisející záležitosti jen zdánlivě. Bezpečnost Evropanů závisí na jednom i na druhém. A závisí také na nás. Spolu s koncem války v Libyi končí i americké poručnictví.

zdroj

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře