Ani několik hodin po explozi nálože nedaleko nemocnice nebyl oficiálně oznámen počet jejích obětí, různé zdroje hovoří o třech až patnácti mrtvých a desítkách zraněných. Jde o nejnovější krvavý incident v Libyi, dokazující rostoucí nestabilitu v zemi zmítané politickou krizí, konstatovala agentura AFP.

Nálož odpálená na dálku podle sdělení libyjského ministerstva vnitra zabila 15 osob a zranila 30, ministerstvo zdravotnictví později uvedlo bilanci šesti mrtvých. Představitel policejního ředitelství v Benghází zase řekl v televizi Al-Ahrár, že při útoku zahynulo 13 lidí a zraněno bylo 41 osob.

“Viděl jsem lidi, jak utíkají. Někteří sbírali ze země kusy těl,” popsal agentuře Reuters jeden ze svědků. Tyto násilné incidenty bývají zpravidla přičítány islámským radikálům, podobně jako v případě útoku z loňského září na americkou ambasádu, který stál život velvyslance a další tři Američany.

„Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války. Západ použil vojenské síly, aby tu instaloval poslušný, leč nepopulární režim neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a kmenovými rozepřemi, které zemi trhají na kusy. Libyjská ropa a plyn – byla hlavním cílem vojenské intervence NATO ve jménu ušlechtilého cíle osvobození obyčejných Libyjců od diktatury plukovníka Kaddáfího, jak to řekl jeden francouzský televizní program.“

Tento nešťastný výsledek je těžko překvapením a analytici jej předpovídali už před tím, než ta intervence začala, říká ruský politický vědec Stanislav Tarasov.

„Nikoliv jen ruští analytici ale i ti Západní činili takovéto předpovědi. Libye je fragmentovaná a může se výhledově rozdělit na dva nebo i tři státy. Některá území ovládaná určitými kmenovými klany si stanovila své vlastní hranice. Za této situace vypadají pokusy tzv. centrální vlády o přijetí celo-libyjského ústavního práva přijatého všemi jako odsouzené k záhubě. Ten Západ, který v Libyi inicioval „Arabské jaro“ nemůže nabídnout nic než použití síly.“

Avšak žádné rychlé zlepšení bychom neměli očekávat. Boris Dolgov vedoucí výzkumník ve Středisku arabských studií v Moskvě si všímá, že Libye je daleko od cesty ke stabilizaci. Ve skutečnosti je ohniskem nestability pro celou Severní Afriku.

Osobně si kladu otázku jestli právě to nebyl cíl celé „libyjské“ operace podporované NATO. Dnešní Libye je „územím naprosté nezákonnosti“, jak ji nazývají někteří arabští analytici, nebo je to spíš sud prachu, do kterého už někdo hodil hořící pochodeň. Takzvanou revoluci v Libyi jsem od počátku sledoval a na webových stránkách Warfare-Blog, přidával postřehy a komentáře k zásahu.

Nebudu zde popisovat osobu pana Kaddáfího. Pro jedny to byl šašek, herec, komediant, diktátor, pro jiné myslitel, básník, génius, tvůrce nové politické soustavy tzv.“třetí univerzální teorie“, jež nabízela alternativu komunismu a kapitalismu. Pro mnohé Araby byl diktátorem, to pro ty toužícími po větším majetku a vlastnictví. Pro ty druhé, je nyní Muammar al-Kaddáfí, něčím jako umučený Kristus pro křesťany. To není nadsázka, protože Kaddáfí má mnoho příznivců po celém světě. Po celém světě existují pro kaddáfího servery.

Po přečtení Kaddáfího knihy s názvem“ Zelená kniha“ mi bylo jasné, že Kaddáfí byl velmi pokrokový v otázce vzdělávání žen, a ženám zaručoval, důležité místo ve společnosti. /pokrokový v rámci tamních zvyků./

Dnes, vážené postavení ženy v Libyi nemají. Islámské právo šaría, propagované současnou libyjskou vládou, jim toto právo rovnosti s muži upírá a vrátilo postavení žen do středověku. Kaddáfí se zároveň pasoval do role sjednotitele Afriky. Byl to jeho cíl, jeho celoživotní touha, měl v úmyslu vytvořit zlatý standart, zlatý dinár, kterým by se platilo za ropu. Tento nápad samozřejmě také přispěl k pádu Kaddáfího.

O tom proč a jak došlo k pádu Kaddáfího, existují dohady i četné teorie, na které se podíváme v druhém díle.

zdroj:http://proinvestory.cz/konec-liby