John Pilger: Midžráhí byl obviněn falešně

Podrobnosti

ze světa / Afrika|

4. září 2009|

#64|

9558 x

Hysterie kolem propuštění tak zvaného atentátníka z Lockerbie ukázalo mnohé o úrovni politiky a médií na obou stranách Atlantiku, především však v Británii. Počínaje Gordonem Brownem a jeho „silnou nevolí" po Baracka Obamu s jeho „pobouřením" je toto divadlo plné lží a pokrytectví poctivě sledováno těmi, kdo se sami označují za novináře. „A co když Midžráhí do tří měsíců nezemře?" vypálil reportér BBC na skotského hlavního ministra Alexe Salmonda. „Co pak řeknete svým voličům?"

 

Hrůza hrůz, když ten umírající muž bude žít déle, než mu předepsali, a než „zaplatí" za svůj „hyenistický zločin": to jsou slova skotského ministra spravedlnosti Kennyho MacAskilla, jehož „soucit" umožnil Abdalu Basatu Muhammadu Midžrahímu odjet domů do Libye a stanout tam „před vyšší spravedlností". Amen.

Americký satirik Larry David kdysi mluvil o „bublajícím potoku plném hoven". A tenhle popis se přesně hodí na nynější cirkus kolem Midžráhího propuštění.

Nikdo zplnomocněný přitom ale nikdy neměl odvahu říct pravdu o atentátu na letoun PanAm, který se zřítil 21. prosince 1988 nad skotskou vesničkou Lockerbie a v jehož troskách zahynulo 270 lidí. Vlády Británie a Skotska ve finále raději vydírali Midžráhího tím, že se výměnou za své propuštění musí vzdát svého práva na odvolání. Samozřejmě, že v tom jsou ropné a zbrojní obchody s Libyí; pokud by ale Midžráhí trval na svém odvolání k soudu, zhruba šest set stran nových nebo dosud utajovaných důkazů by podle všeho potvrdilo jeho nevinu a nám ostatním by nabídlo alespoň letmý pohled na to, jak a proč byl právě on ve jménu „strategických zájmů" zašit.

„Blížilo se to všechno k tomu, že by se napravily vady," prohlásil bývalý agent CIA Robert Baer, který se účastnil vyšetřování atentátu nad Lockerbie. „Důkazy shromážděné pro Midžrahího odvolání jsou výbušné a pro systém justice zničující." Noví svědci by dosvědčili, že si Midžrahí nemohl koupit oděvy nalezené v troskách letadla - byl odsouzen na základě tvrzení maltského majitele obchodu s oděvy, u něhož si prý koupil šaty, přitom ale Midžrahího devatenáctkrát nedokázal popsat a neuměl ho identifikovat ani v soudní síni.

Nové důkazy by prokázaly, že úlomek kontrolního panelu a časovač nálože, které byly „nalezeny" na skotském venkově a údajně vypadly z Midžrahího kufříku, byly podvržené. Nové důkazy by prokázaly, že bomba nemohla putovat z Malty „aniž byla odhalena" přes dvě letiště, než se dostala do letu PanAm číslo 103.

„Klíčový tajný svědek", který u původního procesu tvrdil, že viděl Midžrahího a dalšího obviněného Alíma Chalífu Fahímu (byl zproštěn viny), jak nakládají bombu do letadla ve Frankfurtu nad Mohanem, byl uplacen americkými úřady, které ho dodnes mají jako „chráněného svědka". Obhajoba ale zjistila, že se jednalo o informátora CIA, který za potvrzení „libyjské stopy" dostal odměnu ve výši čtyř milionů dolarů.

Midžrahí byl uznán vinným třemi skotskými soudci zasedajícími v „neutrálním" Nizozemsku. U soudu nebyla žádná porota. Jedním z mála vpuštěných novinářů byl dnes už nebožtík Paul Foot, který zdlouhavé a často fraškovité jednání soudu v Private Eye popsal jako kakofonii trapasů, podvodů a lží: jako snahu zakrýt pravdu. Skotští soudci sice připustili, že si „množství důkazů odporuje" a odmítli dokonce i fantazie informátora CIA, přesto ale Midžrahího uznali vinným na základě svědectví z doslechu a neprokázaných situací. Jejich devadesátistránkový „názor", napsal Foot, „je pozoruhodný dokument, který si zaslouží čestné místo v dějinách omylů britské justice." (Lockerbie - The Flight from Justice, Paul Foot, lze stáhnout za pět liber z webu Private Eye).

Foot připomíná, že většina pracovníků americké ambasády v Moskvě, kteří měli zabukovaná místa na lince PanAm z Frankfurtu, byla americkou tajnou službou varována, že se chystá teroristický útok. Podle Foota byla hlavním strůjcem celého zastíracího manévru Margaret Thatcherová, která zakázala svému ministru dopravy Cecilu Parkinsonovi splnit slib, který dal rodinám pozůstalých, a to že celá kauza bude důkladně vyšetřena. V telefonickém rozhovoru s Georgem Bushem seniorem 11. ledna 1990 Thatcherová slíbila celou katastrofu „ztišit", protože britské i americké tajné služby přišly s tím, že za atentátem je palestinská skupina najatá k tomuto účelu Teheránem v rámci odvety za to, že americká válečná loď v íránských výsostných vodách sestřelila íránské dopravní letadlo. Mezi tehdejšími 290 oběťmi bylo 66 dětí. Bush senior v roce 1990 kapitána lodi vyznamenal válečným řádem za zásluhy, a to za „mimořádně záslužný postup při plnění úkolů velícího důstojníka".

Co ale zvrhlý osud nechtěl, když Saddám Husajn v roce 1991 obsadil Kuvajt, Bush zničehonic potřeboval íránskou podporu při vytváření „koalice", která by jeho bývalého oblíbeného klienta z americké ropné kolonie vyhnala. „Britská média se na tu návnadu vrhla jako přežrané a líné ryby," napsal Foot. „Takřka jednohlasně rozpoutala hysterické útoky proti Libyi." Obvinění Libye z atentátu nad Lockerbie tak bylo tedy nevyhnutelné. A teprve z této doby také pocházejí zprávy amerického obranného zpravodajství, které identifikovaly vhodného pachatele. To vše mělo být úhelným kamenem Midžrahího obhajoby při odvolacím řízení.

Skotské úřady v roce 2007 Midžrahímu odvolání povolily. „Komise je toho názoru," prohlásil šéf Skotské komise pro přezkoumávání kriminálních případů Graham Forbes, „že nové důkazy vycházející ze zdlouhavého vyšetřování nebyly předloženy před původním soudem, v důsledku čehož se žadatel o odvolání mohl stát obětí omylu ve výkonu spravedlnosti."

Slova „omyl ve výkonu spravedlnosti" v nynějším politickém a mediálním šílenství zcela chybějí. Kenny MacAskill místo toho uklidňuje štěkající dav, že obětní beránek už brzy stane před „vyšší spravedlností". Jaká hanba.

 

Komentáře